Další rozhovor s Alanem→přeložila Domi (zdr.: alanrickman.cz) více při kliku na celý článek)

Šok a respekt (volný překlad)
Alan Rickman nás téměř přesvědčil, že je běžným pracujícím hercem.
V nově natočeném filmu Bottle Shock, který byl nedávno uveden v kině, je tento herec vyzván k tomu aby ztvárnil charakter podnikatele s nepohodlným životem. Film vypráví opravdový příběh Stevena Spurriera, britského expata (člověk vyslaný firmou do cizí země), dodavatele vín, žijícího v Paříži v polovině sedmdesátých let. Spurrier je někdo koho může hrát pouze Rickman: nezaujatý snob, schopný představit začínající Kalifornský vinný průmysl. Role požaduje: Rickman musí jíst KFC a řídit Gremlin. Ano, je to ten ironický herec s medovým hlasem a odtažitým chováním, který elegantně hrál romantické charaktery 19. století i zločince z 21.století. Toto je herec, který je doma na Brodway, v Londýnských divadlech, stejně jako v kultovních komediích. A přesto, jak sám říká, mu práce na Bottle Shocku připadla vyzývavá a inspirující.
Cover Strory Alan Rickman
Většina z nás si pamatuje první povšimnutí si tohoto herce. Pro ty šťastnější z nás to bylo v Les Liasons Dangereuses na Brodwayi v roce 1987. Někteří si jej pamatují z Die Hard, kde hrál šarmantního zloducha Hanse Grubera. V roce 1990 si celá řada z nás uvědomila, když jej viděla v Truly madly, deeply, jako velmi roztomilého ducha, že vidí nového skvělého herce hlavních rolí. Jeho plukovník Brandon z Sense and Sensibility (1995) potvrdil jeho přitažlivost. Ale zrovna když jsme si jej zařadili jako typ vášnivých romantických hrdinů, objevil s Galaxy Quest a získal celou řadu nových fanoušků díky svému komediálnímu talentu. V posledních deseti letech, hraje komplikovaného zloducha profesora Snapa ve filmech o Harry Potterovi, kterému dává podobu více srdcebolnou (heartache) než ďábelskou, hraje muže, který má všechny talenty s výjimkou toho, který by mu získal obdiv jeho studentů. Ve filmové verzi Sweeney Todda z roku 2007 hraje Soudce Turbina, kterého Rickman vidí, spíše jako lstivě chladného než otevřeně ďábelského. Rickman nedávno mluvil s Back stage (zákulisí - asi název redakce časopisu) o vztazích mezi herci a režiséry, o svých prvních hodin herectví a o podhodnocení Amerického divadla.
BS: Za jak dlouho poté, co dostanete scénář si začínáte vytvářet postavu??
AR: Víte, obávám se, že o tom co dělám vím stále méně. Vím jen, že jsem tak dobrý jako je dobrý scénář, když často je ten "blbej scénář" (asi myšleno ve srandě) lepší než já. A tak, při čtení scénáře je důležitou části rozhodování situace, kdy mi na každé stránce vyskakují představy a nápady, a já mám chuť se jich držet. Když mluvíme o filmu, čím více mám zkušeností, tím více čekám na interakci s ostatními herci a prostředím, ale zase nechci znát úplně vše, aby tam zůstala nějaká část "nevědomí" (velmi volně přeloženo:_( )
BS: Takže interakce začíná při prvním společném čtení scénáře??
AR: Nemyslím, že to proběhlo takto. (pozn. u Bottle Shocku). A také, jako režisér bych to takhle nikdy neudělal. Nikdy bych nenechal sednout lidi kolem stolu a řekl jim: "nyní nastala situace kdy máte dokázat, že jste ti praví pro tuhle práci", příšerné. Nikdy jsem tomuto způsobu nevěřil. My se do toho vždycky nějak přirozeně dostaneme,…Budu v Londýně režírovat hru (Creditors, od Strinberga), a nemyslím si že u toho bude ta společná čtená část.




















azivého zimního dne se životy obyvatel jedné rybářské vesnice ve Skotsku rozcházejí aby se později opět spojili.








































